Váš život se zásadně změní
Nějaká ta moudrost nikdy neuškodí
Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad skutečností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.
Robert Fulghum
Kontaktní informace
Petr Cetkovský
Brodek u Přerova
Email: cetkov@seznam.cz
cetkov75@gmail.com
Pár slov na začátek
Každý kdo čte tyto řádky se z největší pravděpodobností buďto sám, nebo někdo z jeho blízkých ocitnul v situaci, na kterou není žádný člověk nikdy připravený. Cílem těchto stránek je nejen informovat o amyotrofické laterální skleróze - ALS, ale především se pokusit poradit, jak s touto plíživě zákeřnou nemocí žít.
Já sám s touto nemocí válčím zhruba od roku 2004, což je zárukou informací z první ruky. Doufám, že vám tyto rady alespoň trochu usnadní už tak nelehký život.
Upozorňuji, že se jedná převážně o mé vlastní zkušenosti a že se projevy nemoci u jiných pacientů mohou lišit !
autor : peC.
Trocha teorie
Sice není smyslem těchto stránek zabývat se odbornou teorií této nemoci, ostatně díky internetu se můžete snadno dozvědět nepřeberné množství informací, ale bez alespoň základních pojmů by tyto stránky byly neúplné. Tak tedy letem světem...
Amyotrofická laterální skleróza ALS je onemocnění motorického neuronu. Nemoc se projevuje progresívní slabostí, svalovou atrofií, fascikulacemi, svalovou spascitou, obtížným mluvením, obtížným polikáním a poklesem dýchacích schopností. Toliko stručný výtažek z encyklopedie Wikipedia.
Budete-li mít dost trpělivosti, můžete se v dalších článcích dozvědět jaký byl, nebo pořád ještě je reálný průběh nemoci v mém případě a . . spoustu zajímavostí navíc.
Obrázek : Vlevo zdravý neuron a nervové zakončení, vpravo nervové zakončení zasažené ALS s atrofovaným svalem.
autor : peC.
Fáze přijetí nemoci
Často se píše o různých fázích přijetí nemoci, počínaje prvotním šokem, přes odmítání až po samotné smíření. Já sám, když jsem onemocněl jsem samozřejmě o nějakých fázích přijetí vůbec nepřemýšlel, ale když o tom tak zpětně uvažuji, jistě by se ty roky s nemocí do nějakých období rozdělit daly. Dokonce mám pocit, že se některá období opakovala a jakoby se střídali doby klidnější s časy hysterie.
Je to neskutečně těžká doba, jak pro nemocného, tak i pro jeho rodinu. Ale z vlastních zkušeností vím, že si to člověk musí prostě poctivě odtrpět a pokud možno, nechat svým pocitům volný průchod. Možná snad akorát, by se měl člověk snažit brát ohledy na své nejbližší, ale i ti by měli být po určitou dobu trochu shovívavější. Jakou dobu? To bohužel říct nedokážu.
Já sám jsem měl i taková období, kdy jsem dokázal třeba dvacet minut usedavě plakat, po tvářích mi stékaly slzy jako hrachy a vůbec se za to nestydím, naopak se mi potom vždycky hodně ulevilo. Jak jsem říkal, nedá se určit jak dlouho to může trvat, každý z nás se se špatnými zprávami vyrovnává jinak a všechno má prostě svůj čas.
I v knize knih se píše... " je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat "( Kaz 3,4 ) a tak nějak to asi i bude. Ze srdce vám přeji, aby jste tu svou cestu ke smíření našli a co je neméně důležité, aby jste dokázali najít také smysl vašeho "nového" života.
autor : peC.
